Kukle u Boleradic

• Rozloha: 56,78 ha
• Nadmořská výška: 228 – 380 m
• Chráněno od: 1. 8. 2013

NPP Kukle se nachází v katastrálním území Boleradice, přibližně 2 km východně od stejnojmenné obce. Průměrná nadmořská výška je 400 m n. m. Chráněné území se nachází v Boleradické vrchovině, která je součástí Ždánického lesa. Více než dvě třetiny území jsou pokryty teplomilnými doubravami s dubem zimním, d. pýřitým a javorem babykou. Lesní porosty jsou místy světlejší a dávají tak prostor pro vývoj bohatého keřového patra, které tvoří především hlohy, dříny a ptačí zob.

Timoj a jeho parta

Hlavním důvodem vyhlášení chráněného území se stal výskyt vzácné rostliny, timoje trojlaločného (Laser trilobum). Jde o statnou rostlinu, vysokou i více než jeden metr, květenstvím je okolík (stejně jako u všech „mrkví“, tedy zástupců čeledi miříkovité). Na tvar listů, připomínajících trojlístek, odkazuje druhové jméno rostliny.

Timoj se v ČR vyskytuje pouze na tomto místě, další lokality jsou vzdáleny stovky kilometrů. Areál timoje je ostrůvkovitý v celé Evropě, hojnější je na Balkáně, v evropské části Ruska a zasahuje až na Kavkaz a do Malé Asie.

Timoj roste nejčastěji ve světlých listnatých lesích. S nástupem intenzivního lesnické hospodaření takových lesů povážlivě ubylo. Zákaz pastvy v lesích, převod pařezin na les vysoký a holosečné hospodaření neohrožují pouze timoj. Do jeho party milovníků světlých lesů patří i další druhy rostlin, zastoupené i v NPP Kukle. Jde např. o třemdavu bílou, medovník meduňkolistý nebo okrotici bílou.

Výskyt takových druhů na lokalitě nám pomáhá pochopit, jak asi vypadaly lesy v dobách, z nichž nemáme žádné písemné záznamy. Ochrana zbytků světlých lesů by měla spočívat v aktivním managementu, který by bránil zhoustnutí (zapojení) porostů. Bezzásahovost je pro timoj a další světlomilné lesní druhy cestou do pekel stejně jako standardní lesnické hospodaření. Nutné je systematické prosvětlování porostů například formou tzv. toulavé seče, při které nevznikají velké mýtiny.

Další zajímavosti území

Výše zmíněná třemdava bílá je pozoruhodnou rostlinou. Kromě vzhledu zaujme také intenzivní vůní po citronech. Tu vydávají silice, kterých třemdava obsahuje opravdu velké množství. Krásu rostliny i její vůni je lépe obdivovat z bezpečné vzdálenosti. Při kontaktu s pokožkou totiž dokáže rostlina způsobit velmi nepříjemné puchýře.

Silice třemdav mají kromě vůně a dráždivých účinků na kůži ještě jednu pozoruhodnou vlastnost. V horkém a bezvětrném počasí se jejich koncentrace v těsné blízkosti rostliny zvyšuje natolik, že je možné je dokonce zapálit. Na obdobném principu fungují i některé pouštní rostliny, které se „samovznícením“ (které samy bez úhony přežijí) zbavují konkurence ostatních, k ohni méně tolerantních rostlin. Tato schopnost zřejmě stojí i za biblických příběhem o hořícím keři.